Již od chvíle, kdy se pojištění ve starověku objevilo, byla pojistná matematika jeho nedílnou součástí a v zásadě lze bez nadsázky říci, že bez pojistné matematiky by tehdejší pojištění ani dnešní pojišťovnictví neexistovalo.

I když šlo tehdy v zásadě o aplikaci běžné lidské zkušenosti zachycené ve rčeních „Nemít všechna vejce v jednom košíku“, „Risk je zisk“ a „Sdílená bolest je poloviční bolest“, stejné principy jsou základem pojištění i pojistné matematiky dodnes. Použití těchto rčení se v kontextu pojistné matematiky časem výrazně zkomplikovalo s tím, jak se komplikovaly situace, do nichž se lidé dostávali. Komplikoval se postupně i ekonomický systém, ve kterém se s těmito situacemi vypořádávali.

Nicméně lze říci, že pojistná matematika v zásadě dnes jako tehdy řeší do kolika a jakých košíků ta která vejce rozdělit v závislosti na tom, o kolik jich je kdo ochoten přijít, jaká je cena rizika a jak nastavit zisk za přijetí tohoto rizika, aby risk byl zisk i podle představ toho, kdo riziko nese, a jak vlastně bolest sdílet, aby pro postižené nebyla jen poloviční, ale co nejmenší.

K tomuto cíli používá pojistná matematika velký rozsah matematických znalostí z oblastí pravděpodobnosti a statistiky a využívá i řadu technologických vymožeností dnešní doby, jako jsou strojové učení, umělá inteligence apod.